Roman Vaněk

  
 

Otázky položil Ondřej Zajíček - červen 2014....

Pověz nám na začátek něco málo z tvé aktivní fotbalové kariéry, kterými kluby jsi prošel, kde se ti nejvíce dařilo a líbilo? Začal jsem v deseti v M.Hradišti. Spolužák mě vytáhl z plácku mezi paneláky na fotbalový trávník. Od počátku jsem hrál beka, na středopolaře jsem byl dřevo. S registrovaným fotbalem jsem v Hradišti seknul v roce 1986. To jsem skončil na základce a přesunul se na průmku do Liberce. Až za jedenáct let jsem se vrátil k fotbalu. Nejdříve jsem si chodil každý týden zahrát na dvě s partou bývalých hradišťských fotbalistů. Po dvou letech mě přestalo bavit utíkat padesátníkům, a tak jsem s radostí  po náhodném setkání s panem M.Dvořákem přišel na první trénink, tehdy okresního Bakova. Protože pan trenér Janoušek měl k dispozici jen tak tak jedenáctku hráčů, základní sestava mě neminula. No, a v lednu je to 18 let, co jsem se stal Bakovákem. Pouze jednu sezonu těsně před koncem „kariéry“ jsem byl na hostování jinde, v Bělé pod Bezdězem. Ale je jasné, že Bakov, kam jsem se i s rodinou před osmi lety přestěhoval, pro mne je a bude klubem číslo jedna…

Byl jsi znám jako tvrdý a neúprosný obránce, který neuhnul ze žádného souboje. Byl to způsob hry, který od tebe trenéři i vyžadovali? Myslíš, že mi dávali rozkaz jako ve známém filmu: „..muž s koženou brašnou nesmí projet za žádnou cenu!“   Ne, ne...jen si pamatuji z žákovských dob na jiný příkaz od trenéra: „Od toho malého útočníka se nehneš ani na krok, i kdyby šel na hajzl, tak půjdeš s ním…!“  Ten prcek se jmenoval Karel Vrabec, a byl talentem z Autoškody Mladá Boleslav… dnes mi jeho syn Patrik svým pohybem a postavou Karla připomíná…

Kdy a z jakého důvodu jsi ukončil aktivní hráčskou kariéru? Určitě to bylo včas…vždy jsem podporoval myšlenku, aby rezerva byla založena na třech, čtyřech osobnostech, který jsou doplněni hráči pohybující se na hraně A-týmu a dorostenci. A jelikož jsem nepatřil před třemi lety do žádné kategorie, tak jsem začal být více aktivní v gardě. Ve své podstatě jsem nechtěl zabírat místo nadějím bakovského fotbalu, které by se ve třetí třídě měly otrkat. Bohužel to však nefunguje. Dorostenci si odkopou proti vrstevníkům to svoje a další výkonnostní posun je neláká. Počítají, že stejně v osmnácti s fotbalem skončí. I když blýskání na lepší časy vidím. Sameš, Kendík jsou pro fotbal zapálení a věřím, že mezi dospělé plynule přejdou, a strhnou i další…

Co říkáš na sportovní areál, kde sídlí místní fotbalový klub?  Za vším hledej Blahyho…Bakov měl štěstí, že se odchovanec před 14 lety vrátil, neoženil se, a místo budování zahrady u vlastního domu, začal pěstovat trávník V Podstrání. Každopádně areál je zasazen do skvělého prostředí. Nová osvětlená komunikace lemující sportovně relaxační areál tomu dává nový rozměr. A mě osobně se mi ze všeho nejvíce líbí jeho poloha. S rodinou totiž bydlíme velmi blízko a na hřiště to máme pár kroků…

Tím se pomalu dostávám k tvé současné pozici předsedy klubu našeho SK. Co tě vedlo k převzetí pomyslného žezla od končícího předsedy a v současnosti stále hráče A-týmu Lukáše Bláhy, který se do té doby stal úspěšným a dlouhodobým prezidentem a na vlastní žádost se rozhodl skončit?  Když mě letos v dubnu, krátce po svatbě Lukáš požádal o pomoc s vedením klubu, tak jsem nějak dlouho neváhal. Cítil jsem totiž s Hankou, která samozřejmě potřebuje mít manžela víc doma. A na druhou stranu zase klub potřebuje mít nějaké vedení. A když kolovaly spekulace o Blahyho radikálním konci, a nikdo jiný se nenabízel, plácli jsme si…. Prozatím je moje současná pozice v klubu neoficiální, řádně jsem zvolen nebyl, a hlavně to není pro mě důležité…Předtím jsem věnoval čas pouze gardě, což obnášelo za rok domluvit 7-8 přátelských zápasů, účast na dvou turnajích a zorganizovat domácí PREFA CUP. Nyní je to pestřejší. S ostatními, kteří se motají kolem klubu, se společně snažíme měnit některé „zlepšováky“ v realitu, především podmínky pro trénování…

Jistě této funkci musíš obětovat velké množství času, jak to stíháš se svým zaměstnáním, co na to rodina? Přeci jen člověk v dnešní době moc osobního volna nemá a ty ho obětuješ pro vedení sportovního klubu… Určitě nejde o obětování. Spíše dělám, co mě baví. Práce mi zaplaťpánbů umožňuje jisté činnosti skloubit s tímto koníčkem. Rodina samozřejmě občas něco připomínkuje, jenže já ji neopomíjím. Na všechny společné akce (fotbalové zápasy, turnaje) ji zvu. Dokonce mi s organizacemi pomáhají, jak manželka Štěpánka, tak i Johanka. A za to jim děkuji, bez nich by mě to vlastně ani nebavilo. A Matěj je součástí klubu, tak ten si určitě nestěžuje, spíš naopak...

Jaké jsou tvé prozatímní pocity ze šéfování klubu, ať už ty kladné či negativní?  Jak jsem již odpovídal, necítím se být šéfem. Momentálně se věnuji projektu, jehož cílem jsou lepší sprchy v kabinách, nové střídačky, tréninková plocha pro mládež… a to nejsou úkoly šéfa. Blahy, Pigina nebo Reslik, to jsou šéfové klubu. Já vlastně ani tomu „bafuňaření“ až tolik nerozumím... Jinak mě mrzí plánovaný odchod v létě některých trenérů od svých týmů. Týká se to mladších a starších žáků. Chápu rozhodnutí Jandise, Nagána, Reslika nepokračovat v trénování po tolika letech, během kterých většinu času trávili na stadiónu. Jenže jejich ovečky si na ně zvykly, respektují je, a bohužel tady neplatí v nejlepším přestat – naopak, kluky je potřeba dovést k dospělým a předat je Piginovi, kterých z nich pak toho Hušbauera udělá … tedy Standu Vlčka!

Můžeš nám prozradit co je v našem klubu poslední dobou nového, případně co se chystá nebo je v plánu vedení do budoucna?  Z organizačních změn vypíchnu jednu, SK Bakov se musí na základě novely občanského zákoníku přeměnit v dohledné době z občanského sdružení na spolek. Z toho vyplívají povinnosti jako např.sepsat nové stanovy klubu, zvolit nový výkonný výbor apod. Bližší informace padnou na výroční schůzi začátkem roku (asi až v únoru). Vedení klubu se momentálně naplno věnuje výstavbě tréninkového hřiště za brankou určeného převážně přípravce a žákům. V současnosti prostor 70x30m je bez oblouků, má již svůj hranatý tvar, automatická závlaha je zakopaná a napojená na hlavní hřiště, a konečně i stožáry pro umělé osvětlení již stojí. Příští rok je v plánu navezení kvalitní hlíny a zasetí. Nahlas se mluví o přeměně škvárového hřiště na travnatou dvojku. Ale to ještě uvidíme…. dříve snad budou stát nové střídačky....

Ty však nestojíš pouze v čele SK, ale dáváš dohromady a hlavně se staráš o tým staré gardy, která má snad nejvíce hráčů ze všech našich týmů, jaká jste parta?  Na soupisce gardy je více jak 20 hráčů, kteří pravidelně a rádi přijdou na sraz domluveného přáteláku. A to mluví za vše… Myslím, že se jedná o jednu z nejpočetnějších a nejdisciplinovanějších soupisek starých pánů na okrese. Důkazem jsou dva turnaje ročně, které odehrajeme se dvěma týmy o deseti hráčích. A to další se omluví z různých důvodů. Pokud neopadne zájem, s gardou to vidím dobře. Žáci vyrostou a musí se přesunout ke starším. Starší hráči fotbal mohou hrát neomezeně až do smrti…Každým rokem se z řad aktivních hráčů rekrutují další a další gardisté…a já jim rozumím. Jako fotbalový nadšenec v „důchodu“ vím, jaký nezvyk je mít najednou volné soboty a neděle. A garda pomáhá absťák zahnat…tak i tak tě Zajdo čekám za pár let u nás v gardě.

Pořádáš a organizuješ různé další akce, namátkou letní turnaj v tenise, zimní v pinčesu, nechybíš na soustředěních či vyražení na kolech do Jizerek, kde bereš tolik síly a nálady vše zařizovat?  Dvakrát týdně trénink a o víkendu zápas zabere daleko více času než párkrát do roka něco uspořádat. Na nějakou akci potřebuješ více času, na jinou ti stačí poslat pár mailů. Vždy mě těšilo být součástí dobré party lidí, která má nějaké společné zážitky. A aby k nim mohlo dojít, je třeba akce. Nejlépe spojené se sportem…během dne se unavit, a večer utavit. A pak vznikají nesmrtelné historky, které jsou motorem to celé za rok zopakovat. Bez vašeho zájmu bych nic však nedával dohromady. Ale on je …a s tím přichází i ta  motivace a síla to opět vše domluvit.

Na závěr se pojďme poohlédnout za letošním podzimem našich družstev. Začněme těmi nejmenšími, tedy minižáky a mladšími žáky… je radost pohledět, kolik této drobotiny po bakovském hřišti pobíhá. Myslím, že je to dobrá vizitka pro všechny, kteří se jim věnují!!  Je to super…jednak, že předškoláci, prvňáčci mají zájem o fotbal a pravidelně na tréninky dochází, a jednak že se najdou trenéři, kteří věnují svůj volný čas výchově budoucích fotbalistů. Klub svým zázemím nabízí rodičům dvě hodinky v úterý a pátek prostor pro trénování jejich kluka (i holky chodí) pod vedením zkušených fotbalistů. Protože počet minižáků během podzimu stoupnul, momentálně evidujeme více jak čtyřicet prcků, tak je znát i spokojenost rodičů. V tom se odráží i jejich zájem přijít na stadion se podívat na trénink či zápas, nebo na stmelující akce, přáteláčky s Novou Vsí v rámci ukončení sezony, bowling…je to potěšující sledovat, jak se dá dělat dobrá parta namíchaná z dětí a rodičů… Za to patří především dík Domácákovi a spol.